Pomohlo by povinné očkování na Covid přeplněným nemocnicím? Co říkají data.

Tlak na povinné očkování stoupá. Ale věcných argumentů je v té debatě málo a čísel ještě míň. Zkusil jsem proto spočítat, nakolik by proočkování celé populace ulevilo nemocnicím a JIPkám. Výsledek byl, aspoň pro mě, překvapivý.

Dlouho jsem vzdoroval tomu, psát o Covidu. Jednak na to nemám patřičné vzdělání, jednak Covid dnes komentuje s prominutím každý, kdo má do zadku díru. Nemluvě o tom, že média jsou zprávami o Covidu totálně zahlcena. Cokoliv, co je napsáno, také rychle zastarává, protože výzkum jde kupředu a situace se s novými mutacemi dramaticky proměňuje.

Ale o víkendu jsme s kamarádem na procházce otevřeli zajímavou otázku. S tím, jak přituhuje tlak na povinné očkování (např. zde a zde) a jak jsou nemocnice včetně JIPek stále plnější, je naprosto logické ptát se, nakolik by se nemocnicím ulevilo, kdyby byl celý národ naočkován až do posledního nemluvněte. Je vůbec rozumné spojovat s očkováním v tomto směru nějaké větší naděje? Já si tipoval, že ne, kamarád naopak, že ano. Každopádně jsem si zatím nevšiml, že by se téhle otázce někdo detailněji věnoval. A ne, všelijaké omezené výkřiky, že očkovaných bylo ten a ten týden na JIPce spoustu nebo naopak, že jen necelá třetina, za solidní analýzu nepovažuji.

Tak jsem si na toto téma posvítil podrobněji. Na začátek dám malý spoiler: pravdu měl, pro mě velmi nečekaně, spíše můj kamarád.

Začneme od toho, proč jsem si myslel, že ani plná proočkovanost by nemocnicím příliš neulehčila. Ne, nebylo to proto, že bych čekal více nakažených s vážným průběhem kvůli variantě Omikron, která aktuálně dělá vrásky mnoha politických představitelům. První pozorování totiž ukazují, že Omikron možná bude zase o čárku nakažlivější, avšak příznaky nemoci budou nejspíš mírné. Mé myšlenky se odvíjely od toho, že nemocnice plní především senioři, a ti jsou vesměs proočkováni velmi slušně. A naopak mladí, kteří se do očkování až tak nehrnou (proč taky, že?), v nemocnici skončí velmi zřídka. Takže jsem tipoval, že plná proočkovanost by nemocnicím ulevila o maximálně nějakých 20%.  

Jenže myslet znamená h.… vědět, praví lidová moudrost. Něco jiného je tipovat a něco jiného je to přesně spočítat; že v tomhle směru intuice solidně klame, je vylíčeno např. ve známé knize Myšlení rychlé a pomalé. Vyjděme z údajů o nově hospitalizovaných za čtyři týdny listopadu 2021 napříč věkovými kategoriemi dle proočkovanosti. Ty vypadaly v součtu takto (zdrojem, nebude-li řečeno jinak, jsou oficiální otevřená data o Covidu dostupná zde, záložka Očkování):

Součty jsou pochopitelně nadsazené, protože jde o nové příjmy neočištěné o lidi z nemocnice zase propuštěné. Ale pro naše účely postačí. Důležitější je, že tabulka sama o sobě o ničem nevypovídá, k tomu je třeba ji dát do souvislosti s celkovými počty lidí v jednotlivých kategoriích proočkovanosti i věku (pokud někomu není zřejmé proč, pak stačí, když se zamyslí nad rozdílem mezi situací, kdy je v nemocnici 8 lidí ze 100 tisíc naočkovaných, a situací, kdy těchto 8 pochází z fotbalového mužstva 11 naočkovaných). Naštěstí i tato data jsou k dispozici. Jen je potřeba přepočíst celkový počet a druh vydaných očkovacích dávek na počet lidí a vyčíslit objem neočkovaných lidí coby doplněk do celkové populace (populační data jsem vzal z ČZSO, jsou sice k 31.12.2020, ale to lze bez větších dopadů zanedbat). Následující tabulka ukazuje, jak byly jednotlivé věkové kategorie proočkovány k 27.11.2021:

Srovnáním obou tabulek lze odhadnout měsíční či roční šanci, že ten který člověk skončí v nemocnici (správně bychom měli tuto šanci počítat pro každý týden zvlášť s jinými údaji o proočkovanosti vždy k začátku týdne, a pak tyto šance sečíst; použitím stavu proočkovanosti k 27.11. bude ale rozdíl zanedbatelný). Šance bude pochopitelně odrážet právě probíhající podzimní vlnu Covidu, nikoliv třeba letní měsíce—viz použitá listopadová data hospitalizací. Výsledné průměrné roční šance, že si budou muset zavolat záchranku, ukazuje pro jednotlivé věkové kategorie následující tabulka (pozn. roční šance uvádím pro přehlednost, protože měsíční šance jsou často příliš nízké):

Poslední řádek pro zajímavost ukazuje, kolikrát snižuje šanci na hospitalizaci očkování, tedy jakousi „účinnost očkování“ vzhledem ke zmírnění těžkého průběhu. Všimněme si, že průměrná účinnost napříč věkovými kategoriemi je mizerných 1,7, což je zapříčiněno obecně klesající účinností vakcín s rostoucím věkem v kombinaci s vysokými počty hospitalizovaných seniorů. U mladých sice vakcína snižuje riziko hospitalizace masivně, jenže to riziko je už tak zanedbatelné, takže v součtu to nic moc neovlivní.

Od této tabulky už je jen krůček ke zjištění, co by mohla nemocnicím přinést stoprocentní proočkovanost. Stačí roční šance na hospitalizaci očkovaných aplikovat na všechny věkové kategorie a dopočítat výsledné počty hospitalizovaných. Výsledkem je tabulka, která ukazuje, kolik by bylo bývalo v listopadu 2021 hospitalizováno lidí, kdybychom již předtím dosáhli 100% proočkovanosti (počet lidí s posilující dávkou necháváme pro jednoduchost nezměněný, stejně jako účinnost, která je u posilující dávky vyšší):

Závěr je jasný: míra hospitalizace by klesla o celých 41%, neboť hospitalizovaných by bylo jen 7 975 lidí namísto 13 585. Pozornost zaslouží poslední řádek tabulky, který ukazuje, kolik lidí v nemocnicích by se „ušetřilo“ díky naočkování té které věkové kategorie. Opět se potvrzuje, že největší přínos má očkování seniorů, ale, jak je vidět, i lidí před důchodem. Naopak přínos očkování dětí je dokonce záporný! Pozn. to je ale třeba brát s rezervou, protože počty hospitalizovaných mladistvých jsou zanedbatelné.

Obdobnou analýzu lze provést i pro obsazenost JIPek. Výsledky demonstruje následující dvojice tabulek. První tabulka shrnuje skutečné počty příjmů na JIPky během listopadu, druhá pak teoretické (modelové) počty příjmů za hypotetické podmínky plné vakcinace:

Vidíme, že dopad plné vakcinace na obsazenost JIPek by je ještě výraznější: bývalo by se ušetřilo 1170 lůžek neboli celých 56%.

Závěr

Kdyby ČR bývalo dosáhlo 100% vakcinace celé populace stávajícími vakcínami před 1.11.2021, objem hospitalizovaných v listopadu by poklesl o 41% a vytíženost JIPek by se snížila o 56%. Na tomto poklesu by mělo největší zásluhu naočkování věkové kohorty 50+.

Diskuse

Prezentované výsledky mohou být, bez hlubšího zamyšlení, chápany jako argument pro povinnou vakcinaci, zejména od 50 let výše (já k zastáncům povinné vakcinace rozhodně nepatřím, takže to píšu se skřípěním zubů…). Jenže každá statistika interpretovaná mimo kontext je ošemetná. V našem případě takovýto uspěchaný závěr přehlíží hned několik předpokladů celé analýzy, stejně jako dalších limitací plynoucích z očkovací praxe. Proč by to v praxi mohlo dopadnou jinak a proč by vytoužené odlehčení nemocnicím mohlo být jen těšínským jablíčkem? 

Zaprvé je třeba zdůraznit, že jsem vycházel jen z dostupných dat a plně těmto datům důvěřoval. Pokud by nemocnice čachrovaly s diagnózami, pokud by vykazovaly vyšší obsazenost JIP, než je skutečná, nebo tam z finančních důvodů přesouvaly i pacienty, kteří to až tak úplně nepotřebují, pak by byly prezentované závěry výrazně podkopány. Totéž by platilo, pokud by použité testy byly nespolehlivé, pokud by mnozí nemocní byly v nemocnici s Covidem a ne kvůli Covidu, nebo pokud by očkovaní lidé s komplikacemi byly testováni méně než neočkovaní (nebo by byl případný pozitivní výsledek jejich testu připsán na vrub očkování, a tedy ignorován). Tím nechci říct, že oficiální data z nemocnic jsou pochybná; jen upozorňuji, že mohou skrývat víc, než je na první pohled zřejmé. Pokud může ke skutečné situaci v nemocnicích někdo ze čtenářů něco poznamenat, ať mi to prosím napíše do diskuse. Věrohodné zprávy z první linie mě zajímají a žádné známé v nemocnici nemám.

Zadruhé je třeba si uvědomit, že současné mRNA vakcíny zastarávají, a to hodně rychle. Krásně je to vidět na účinnosti posilovací dávky, která byla zatím aplikována jen něco přes 7% obyvatel, ale před hospitalizací je (zatím) chrání s vysokou spolehlivostí. Než by se naočkovalo zbylých cca 32% obyvatel starších 12 let, senioři už by byli v podstatě bez ochrany. I bez té minimální, které jim očkování stále ještě, průměrně vzato, poskytuje. Mimochodem bez dalšího je těžké říci, jestli je nižší ochrana seniorů (viz poslední řádek tabulky 3) důsledkem jen jejich úctyhodného věku, nebo jestli vyplývá z toho, že byli očkováni jako první, a tedy nejvíce trpí poklesem účinnosti. A zdá se, že varianta Omikron obchází vakcíny ještě zdařileji, než její předchůdkyně Delta, takže se z vakcinování stává ultramaraton se stále se vzdalující cílovou páskou. Spoléhat v této situaci na povinné očkování by bylo přinejmenším naivní. A když povinné nebude, mnoho dnes očkovaných lidí si už zřejmě třetí a další dávku píchnout nenechá, viz např. diskuse zde.

Zatřetí je možné, že ti, kdo nejsou v současné době očkováni, nejsou stejní jako ti, kdo už se naočkovat nechali. Říká se tomu selfselekce neboli samovýběr. Data k tomu nejsou, nicméně jedna z věrohodných hypotéz může být, že nenaočkovaní žijí zdravějším životním stylem, více se o problematiku vakcinace zajímají a méně se Covidu obávají. A naopak diabetici, obézní a jinak oslabení se naočkovali mezi prvními. Obojí může prezentované dopady 100% proočkovanosti zmírnit (protože kdo žije zdravě, nestresuje se a věří svému tělu, by nejspíš v nemocnici neskončil ani teď, takže by se nic neušetřilo).

Začtvrté je nutné si uvědomit, že hlavními faktory ovlivňujícím vytíženost nemocnic jsou promořenost, sezónnost a rychlost šíření nákazy. Promořenost souvisí s množstvím lidí, kteří Covid již prodělali, protože reinfekce jsou velmi zřídkavé, navzdory mutacím. Sezónnost je neovlivnitelná konstanta, podzim zkrátka nahrává respiračním onemocněním. Rychlost šíření nákazy souvisí s vládními restrikcemi a mírou jejich dodržování širokou veřejností. Není zřejmé, jaká opatření by přijala vláda za hypotetické situace, kdyby všichni byli naočkováni. Pravděpodobně by zavedená opatření včetně počtů testů by byla mírnější a rychlost šíření nákazy tedy vyšší (protože současná vlna je epidemií očkovaných, nikoliv neočkovaných, viz např. zde). To by hypotetický efekt plné proočkovanosti dále snížilo. Obdobně je otázkou, jak by se změnilo chování lidí s povinným naočkováním. Neměli by pak  lidé natruc více sociálních kontaktů? Neignorovali by pak případné vládní restrikce o to více, protože se přeci nenechali naočkovat, aby seděli doma?

Zapáté je nutné zdůraznit, že předložená analýza se zabývá jen krátkodobými společenskými dopady očkování. Zcela mimo její záběr jsou možné dlouhodobé dopady plošné (a opakované) vakcinace zdravé dospělé populace vakcínami schválenými zatím pouze pro nouzové použití. Nikdo neví, ani vědět nemůže, co bude s naočkovanými za 15 let. A pokud např. mRNA vakcíny zvyšují pravděpodobnost srdečního selhání (viz drasticky vysoké počty zesnulých profesionálních sportovců, kteří z nějakého důvodu poslední rok padají na hřištích jako hrušky, nebo třeba tento článek o poměrně vysoké pravděpodobnosti vakcínou způsobeného zánětu srdečního svalu u mladistvých), pak se jen vymění hospitalizace nebo JIPka s Covidem za (pozdější) hospitalizaci či JIPku s infarktem. Mimochodem z popisu dat o hospitalizacích naprosto není zřejmé, že jde o hospitalizace kvůli Covidu; popis říká, že jde o hospitalizace s prokázanou nákazou. Zřejmě jsou tedy mezi hospitalizovanými i infarktáři, kteří Covid chytli až v nemocnici. Nebo měli tu smůlu, že vyšli jako falešně pozitivní…

A konečně chci vypíchnout to, co je doufám všeobecně známo, ale přesto je dobré to neustále opakovat: statistická analýza nám nic neříká o šancích skončit v nemocnici nebo na JIPce každého jednotlivého člověka. Není zřejmé, jestli v dané věkové kategorii očkování chrání před vážnějším průběhem někoho hodně a někoho málo, nebo všechny trošku. Tím méně je možné bez dalšího predikovat, jestli vakcína konkrétnímu člověku pomůže, přitíží mu nebo ho dokonce zabije (americký systém VAERS registruje 10128 úmrtí po vakcinaci, viz zde). Rozhodnutí, jestli se očkovat—dokud je to stále dobrovolné—musí udělat každý sám. S ohledem primárně na sebe samotného a své nejbližší. Protože jen každý sám ponese primárně následky svého rozhodnutí, ať už bude jakékoliv.